Sebepéče jako návrat k sobě

Někdy je to úplně tiché a plíživé. Neviditelné a pomalé. Je to stav, kdy jedeš na autopilota. Dny plynou, ty organizuješ, plánuješ, myslíš dopředu. Myslíš na děti, na rodinu, aby všichni měli co potřebují. Možná jsi chodící seznam úkolů, které je potřeba udělat. Držíš, možná tlačíš a snažíš se mít vše pod kontrolou. Při tom všem koloběhu a rutině ztrácíš prostor kolem sebe.  Nebo sama sebe?

Možná právě tady sebepéče začíná. Nebo sebeláska, chceš-li. Není to však další úkol na tvém seznamu. Není to projekt “ mé lepší já”.

Je to spíš takový návrat k sobě. Malý, něžný, každodenní. Jako když se po delší době otočíš směrem k sobě a řekneš si “ vidím tě, jsem tu pro tebe”.

Sebepéči si často představujeme jako něco velkého. Wellness víkend, volno, perfektní rutinu, 3x týdně do fitka, každá si dosaďme, jaký je ten náš obraz. A když to pak nezvládáme - protože se děje život - máme pocit, že na sebe zase kašleme.

Sebeláska není o tom, že budeš všechno dělat správně. Není to další disciplína, ve které můžeš selhat.

Myslím, že je to vztah.
Vztah sama k sobě. Tón, kterým se sebou mluvíš. Prostor, který si dovolíš. Drobnosti, ve kterých přestaneš tlačit, když tvé tělo už dávno říká: „Prosím, zpomal.“
Naučit se zdrojovat daleko dříve, než bude naše zdroje vyčerpané a jsme na pokraji zhroucení.
Paradoxně možná to nejjednodušší, co pro sebe můžeme udělat je ne přidat něco, ale ubrat.
Ne zrychlit, ale povolit. Nesnažit se opravit, ale opřít se sama o sebe.

Návrat k sobě může vypadat obyčejně

Je to, když:

- se přestaneš nutit do úsměvu, když to tak necítíš
- si uděláš čaj a opravdu si ho vychutnáš /nebo si vypiješ kafe teplé
- řekneš „ne“ a necítíš při tom výčitky
- vybereš si oblečení, které tě nikde netlačí a můžeš v něm volně dýchat,
- nebo si na chvíli sedneš a nic neřešíš - jen tak jsi
- Sebepéče nemusí být velká. Někdy je to jen: „Dnes si všimnu, jak mi je.“

V sebepéči nám může hodně pomoci naše tělo

Tělo je moudré a pravdivé. Často má informace mnohem dříve, než naše hlava. Jen mluví tiše a potřebujeme se naučit ho slyšet.

Možná to znáš: jsi trochu shrbená s hlavou přesunutou. Dech máš mělčí, často o něm ani nevíš. Čelist je zatnutá a stažená. Břicho zatažené. Nepřítomný pohled.

A hlava nám často říká: „Ještě chvíli, a pak si odpočinu. Ještě to dodělám, a už ten počítač vypínám. Ještě to zvládnu, ať je to hotové.“

Ale když se zaposloucháš, co říká tvé tělo - pravděpodobně bude říkat něco jiného.
Je čas si odpočinout. Pustit si oblíbenou písničku a vytancovat všechno, co jsem za den prožila. Jít na procházku nebo do lesa. Dát si sprchu a všechno ze sebe smýt. Dopřát si výživné jídlo. Nebo možná tmu, ticho a klid … 

Zkus si teď položit jednoduchou otázku:
Co mi teď moje tělo říká?
A pak druhou, ještě důležitější:

Co by mu udělalo dobře – hned teď?
Ne za týden. Ne až bude hotovo. Teď. Co to je?

Na závěr s tebou sdílím svoje tipy - malé rituály sebepéče, které mě vrací zpátky ke mě a k mému tělu:

1/Dech - ať jsem kde jsem, dá se to praktikovat všude. Nádech na 4 a výdech na 8 dob. Pomáhá to zklidnit nervový systém a zavnímat, jak se právě teď cítím. Jak se mám. Je mi dobře, nebo bych potřebovala něco změnit? Zdá se to jako maličkost, ale umí to kouzla!

2/Oblékám se do barev - věřím, že barvy nás dokáží podpořit, udělat nám lepší den. Ráno se oblékám podle své nálady. Oblékám se tak, abych mohla v oblečení pohodlně prožít den a nikde mě netlačilo. Chci, aby mě oblečení podpořilo v tom, kdo jsem a mohla jsem se cítit sama sebou. A taky se oblékám sama pro sebe! A je mi tak trochu jedno, jestli si někdo myslí, že jsem moc, že mi to neladí .... a ...

3/Tanec - mám v palylistu pár songů, který mě rozpohybují i kdybych byla unavená nejvíc na světě! Tančím tak, jako kdyby mě nikdo neviděl. Na tři minuty zapomenu na celý svět a neexistuji v tu chvíli nic jiného. Pokud můžu, hudbu si pouštím na plný pecky - aby mě celá přikryla a mohla jsem se v ní ztratit. Pomáhá mi, když vytřesu celé tělo, každý jeden kousek a pořádně se zadýchám. Garantuji, že se budete po jedné písni cítit jako znovuzrození!

A teď mě zajímá, jaké jsou tvoje tipy a triky? A jestli vyzkoušíš nějaký z těch mých?
Dej mi vědět do komentáře, ať se mohu inspirovat.

S láskou ♥
Zuzka